Novinky
Den památky obětí komunistického režimu
Účastnil jsem se pietního aktu ke Dni památky obětí komunistického režimu u Památníku Vojna Lešetice. V těchto místech byly uvězněny stovky nevinných lidí a dlouhá léta zde byly v nelidských podmínkách týráni komunistickým režimem.
Za těmito dráty bylo zavražděno komunisty mnoho lidí, kteří jen toužili po svobodě a nebáli se říkat pravdu.
Mám obrovskou radost, že se k tomuto tématu vázaly práce žáků a studentů ze širokého okolí. Vždyť co jiného nám zbývá, než mít naději v mladou generaci, když ta stará selhává.
Co budeme odpovídat našim dětem, až se nás zeptají, jak je možné, že jsme dopustili, aby se šestiprocentní komunisti zpupně vysmívali obětem jejich zvůle a byli jazýčkem na politických vahách?
Styďte se všichni, kdo kolaborujete s komunisty jen proto, abyste ve svých funkcích získávali moc a majetek! Sociální demokraté, i oni mají šanci se svými šesti procenty obsadit ministerská křesla. Tak hurá proti všem zásadám, prohlášením i proti svědomí. I proti vlastním kolegům a straníkům. Účel světí prostředky. A premiérova partaj? Ani nemluvit. Mnozí do ní lezli ze stejných důvodů, jako se dřív lezlo ke komunistům. A co ti slušní? Probuďte se a mějte sílu říct vlastní názor nahlas a stát si za ním tak jako ti, kteří za to dříve skončili za komuušským ostnatým drátem! Čest jejich památce!
Hory únor 2018
Krásné nedělní probuzení! Konečně prázdniny, konečně na horách! A konečně zima!
Irsko s Jakubem Kohákem
Dublin je super a u „Sládka“ je to hodně slavné místo! Tam se dobře pije.
PF 2017
Toho jsem se obával! Letím!
26. července 2016 došlo ke kuriózní situaci. Měl jsem natáčet dva různé filmy na dvou různých místech republiky. A to dost daleko od sebe. Jedno místo – blízko Náchoda, to druhé kousek od Zlína. Cesta dlouhá 226 km. Nejrychlejší cesta autem 3 hodiny a 12 minut.
Režisér na jednom place mě potřeboval do 12 hod., ten druhý na place číslo dvě od 13 hod.! Teď, co s tím? Několik dnů jsme kombinovali všechny možné způsoby dopravy, ale nic nevyhovovalo. Až někdo nahlas řekl to, čeho jsem se celou dobu obával: "Jedině letadlem!" A bylo to. Domníval jsem se a slepě doufal, že je to jen fór. Nebyl. A tak se absurdita stala skutečností. Poletí pro mě letadlo! Jenom pro mě! Každý druhý by se asi radoval, chlubil a jásal. Nikoliv já, člověk trpící leteckou fóbií. A ještě tak maličkým letadlem. Najednou tu byl 26. červenec 2016. Budíček ve 4.45 ráno a už to začalo. Před dvanáctou odlet z natáčení filmu Dukát černé paní z hradu Lukova na letiště v Kroměříži a odtud skutečně na natáčení filmu Kluci z Hor v Trubějově nad Náchodem. A jak to probíhalo? Zhruba takhle…
Lítám z placu na plac
Točím teď dva filmy naráz, a tak čas od času potřebuji rychlý přesun z placu na plac.